První má velká učitelka byla Barbara Kosfeld, německá porodní asistentka. V roce 2006 – 2008 jsem byla účastnicí pilotního kurzu Porodní asistentka v komunitní péči. Semináře Barbary Kosfeld mě provázely ještě mnoho let. Za porozumění biomechanice porodu, anatomii a fyziologii vděčím Barbaře.

Další osudové setkání se odehrálo v roce 2012. Přihlásila jsem se na týdenní seminář s Jiřinkou Prekopovou. Do 2 měsíců jsem si zařídila živnostenský list a částečně jsem se postavila na vlastní nohy. Díky Jiřinko za podporu, uvěření ve vlastní sílu, schopnosti a dovednosti.

Patrik Bálint je další člověk, který mě nasměroval do komunitní péče. S Patrikem jsem prošla půlročním výcvikem v předporodní přípravě (2012-2013) a naprosto změnil můj pohled na muže, kteří provází ženy těhotenstvím a připravují je na porod, a také mi dal nový pohled na důležitost role otce a otcovství.

Na výcviku s Patrikem jsem potkala Tamaru Melissu a absolvovala s ní svůj první rituál Měsíční chýše. Totálně jsem překročila svou komfortní zónu a vydala se na Cestu ženy, soubor 13 rituálů (2014 – 2016). A byla to skutečně cesta, ze které už nebylo možné vrátit se zpět. 2015 jsem dostala oprávnění poskytovat péči jako komunitní porodní asistentka a po 13 letech jsem odešla z Fakulty zdravotnických studií.

S Tamarou jsem se odvážila cestovat po Asii (Srí Lanka, Bali, Vietnam) a zde jsem poznala úžasnou ženu, aromaterapeutku Janu Hašplovou. Jana mě v letech 2017-2019 provedla Aromaškolou a 2019-2020 Dotekovými technikami.

O Marise Alcalá jsem už nějaký čas slýchala, ale níkdy nebyla příležitost jet na její semináře. Až v roce 2018 přijela do Plzně. Byla to jen taková malá odpolední ochutnávka, jak pracuje tradiční porodní babička. Naprosto mě uchvátila. Konečně zapadly i poslední puzzle do skládačky. Vnímala jsem, že její práce nespočívá jen v péči o tělo a psychiku, případně sociální prostředí ženy, ale zahrnuje i emocionální a mentální těla a vnímá člověka, jako trojjedinou bytost, která je někde na své cestě. Za půl roku se otevírala škola Babictví s Marisou a já se stala nadšenou studentkou.

V roce 2020 skončila škola s Marisou a vznikla veliká touha, aby u nás v Čechách, na Moravě a na Slovensku pokračovalo tvoření, učení a znovuobjevování starých tradičních umění péče o tělo i duši, doprovázení, bylinkaření, propojování se, společné zpívání a tančení, šíření pozapomenutých dovedností, setkávání se s moudrými babičkami z různých koutů světa a vytvoření sítě, kam se může obrátit kdokoliv, kdo potřebuje podpořit, najít svou sílu a péči v určitých meznících života a zejména v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. A tak jsme v roce 2020 spolu s Katchou, Larou a Madlen, které jsem potkala na škole s Marisou, založily školu Umění Babictví.